Zahradnický portál zeleň.cz

Arboristika I. - úvod do stromolezectví

Slovo arbor pochází z latiny a znamená strom. Arboristika je tedy obor věnující se péči o dřeviny rostoucí především v sídelních oblastech jako jsou parky, aleje, zahrady, památné stromy a výsadby zvláštního významu.

Stromy jsou součástí našeho života od nepaměti. Znamenají pro nás důležitou, nepostradatelnou, ale tak samozřejmou kulisu, kterou snad už ani nevnímáme. A přitom stačí jen tak málo, například vykácet část stromořadí podél cesty, kterou denně jezdíme autem a už se jaksi necítíme. Je to, jako bychom se ocitli někde jinde. Známé zatáčky se náhle zrádně zalamují, rovinky jsou jaksi delší a cesta nám připadá nějaká moc úzká. A stačilo tak málo: jen z těch známých kulis odebrat pár stromů. Máme štěstí, že žijeme v době, která nás na každém kroku obklopuje úžasnými velikány starými stovky let. Je plná nových, svěžích stromů, jež jsou součástí každého dostavěného domu, montážní haly, parkoviště, sídliště. A právě proto, abychom si mohli pohled na toto široké spektrum stromů náležitě a v klidu vychutnat, je tu obor zvaný arboristika, neboli péče o stromy, který bych Vám chtěl přiblížit.

Snad každý z nás se už někde v parku, na ulici, či jinde setkal s tím, že ze stromů visí barevná lana, něco většinou také velmi barevně vyvedeného se pohybuje v koruně, něco neméně barevného se pohybuje pod stromem a chytá to větve padající shora. Tak to jsou arboristé, někdy též zvaní stromolezci. Arborista je v podstatě zahradník pracující na zahrádce zvané strom a stará se o to, aby byla pěkná, čistá, uklizená, bezpečná a zdravá, bez škůdců a chorob. Rád bych Vám v další části prozradil odpovědi na otázky, které nám nejčastěji pokládáte, tak, abyste si udělali přesnější obrázek o naší práci.

 

Otázka první: „Jak se na strom vůbec dostanete?“ Pokud přijdeme k menšímu stromu, samozřejmě použijeme žebřík. V případě, že už to ze žebříku nejde, vybalí stromolezec ze své pracovní tašky tenké, padesátimetrové nahazovací lanko a najeden konec uváže pomocí uzlu nahazovací váček. Stoupne si pod stromem na vhodné místo a snaží se ručně přehodit, nebo za pomocí praku vystřelit lanko s váčkem, aby obloukem přeletělo korunu stromu. Pokud se mu to podaří tak, aby lanko vedlo přes vhodné rozvětvení v horní partii koruny stromu, naváže pak na jeden jeho konec silnější výstupové lano. Výstupové lano přetáhne pomocí nahazovacího lanka přes rozvětvení zpátky k sobě a uváže jeden konec k patě stromu aby ho zajistil. Druhý, volný konec použije k výstupu do koruny stromu.

 

Otázka druhá: „Jak po laně?“ K pohybu po výstupovém laně se používá celá řada stoupacích blokantů. Jedna z variant, kterou používáme i my je kombinace tří blokantů:

1. Ruční stoupací blokant, známý pod obchodním názvem Jumar.
2. Prsní blokant připevněný karabinou a popruhem k sedacímu úvazku.
3. Nožní blokant tzv. Pantin, upevněný za pomoci řemínku k vnitřní straně boty v oblasti kotníku.

  

  

Otázka třetí: „Co děláte dál, pokud jste v koruně?“ Po dosažení nejvyššího bodu na výstupovém laně, se stromolezec v koruně zajistí ke kmeni stromu kmenovou smyčkou. Jedná se o lano opatřené na jednom konci karabinou a na druhém opět blokantem. Už jsem se zmínil o sedacím úvazku. Jde o podobnou bezpečnostní pomůcku, jakou používají horolezci, jen upravenou pro práci. Hlavní rozdíl mezi naším pracovním úvazkem a horolezeckém je v tom, že úvazek určený k práci je po stranách opatřen kovovými kroužky, které slouží k upevnění kmenové smyčky. Pokud stromolezec dosáhne po velkém úsilí tohoto okamžiku, může si oddechnout, protože právě absolvoval cestu na pracoviště a může začít pracovat. Ale o tom až v příštích kapitolách, v kterých si řekneme něco  o samotné práci v koruně, o technologických postupech při řezu stromů, o kácení stromů lanovou technikou a nakonec Vám i poradíme jak odstranit pařez.

                                                              Pro portál Zeleň.cz Radovan Vosátka

• Poslat známému
• Tisk

Tlustice